THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Norský black metal u českého labelu? Proč ne… Zvlášť když EMANCER patří mezi tu lepší polovinu spolků vyznávajících černě kovovou příchuť. Navzdory tomu a také navzdory faktu, že kapela stihla vydat za dobu své existence již pět desek, nestihlo se u nás toto seskupení zařadit do širšího posluchačského podvědomí. Díky účasti u tuzemských Naga Productions se však tato situace může zlepšit. Proto dvakrát škoda, že „Twilight And Randomness“ není bůhvíjak objevnou nahrávkou…
Ne, že by se jednalo o špatnou desku, to rozhodně ne. Jak jsem již nastínil v úvodu, jedná se spíše o mírně nadprůměrnou záležitost, kterou ocení zejména konvenčněji zaměření posluchači (lépe řečeno jejich otevřenější část), jež nevyžadují přílišné experimentování či novátorství. Kapela se sice snaží ozvláštnit jednotlivé kompozice elektronickými efekty, píšťalou, apod., přesto však zní až příliš tradičně na to, aby mohla zaujmout alternativněji laděnou blackmetalovou obec, v čemž také nacházím zásadní problém. Pro jedny jsou až příliš tradiční, pro druhé zase málo dřevní. Značná část posluchačstva si tedy pravděpodobně o nahrávce pomyslí to, co já („ok, jedná se o docela dobré album“), CD si zařadí do poličky, ale v budoucnu se k němu již nejspíš vracet nebude.
Rozhodně škoda - EMANCER si nehrají na pravověrné black metalisty, ale jsou až příliš normální na to, aby se v současné urychlené době výrazněji prosadili. I když absorbují a rekapitulují poměrně značné množství z toho, co se na scéně odehrálo za poslední roky, nelze je nařknout z plagiátorství. Snaha o vlastní vklad je dostatečně čitelná, schopnost nabídnout větší množství inovace přesto chybí. V každém případě se ale jedná o propracovanou a progresivně zaměřenou desku, obsahující pěkné melodie i časté kytarové vyhrávky s několika velmi světlými momenty. Na můj vkus však album působí až příliš jemně, neagresivně a – ruku na srdce – zvuk by také mohl být poněkud zběsilejší. Nerad bych, aby recenze vyznívala příliš negativně - to si EMANCER rozhodně nezaslouží - ale skutečnost je taková, že „Twilight And Randomness“ navzdory snaze o jistou progresivitu představuje skutečně jen mírně nadprůměrnou nahrávku, s níž se přese všechno úsilí kapela nemůže nijak výrazněji prosadit. Druhá liga, ale velice slušná…Další porce norského black metalu - tentokrát spíše umírněná, střednětempá, progresivní...ale jen mírně nadprůměrná.
6,5 / 10
1. Randomness
2. Dice Man
3. The Beast Attacks
4. The Pointing Finger
5. Comfort Fix
6. Twilight
7. Cunning Vital Guardian
8. Moron
9. The Rewarding Schemes
10. Winged Omniscience
Twilight And Randomness (2008)
The Menace Within (2005)
Invisible (2004)
The Human Experiment (2003)
Utopian Illusions (2001)
No já si tohle CD určitě v poličce dlouho nenechám a budu často ochutnávat. Mě práve propracovanost, progrsivita a melodičnost u blackmetalové nahrávky velice zaujala. Podle mě vydářená deska. Je to mé první setkaní s kapelou tak se zaměřím i na další alba
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.